Když jsi mi uvěřil, odevzdal jsi mi své srdce a svůj život, přijal jsem Tě a přenesl do svého království. Už nepatříš tomuto světu, ale mně a mému království!

Nenechej se déle hnát zažitým rytmem světa, který Tě nutí přidávat až za hranice svých sil.

Už nemusíš bloudit životem. Nejsi ztracenou ovečkou! Máš mě, milujícího pastýře. Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj.

Chci Tě naučit dívat se na svou bolest a utrpení jiným pohledem. Držíš-li se mých zaslíbení, pak si buď jistý, že o Tebe pečuji! I když to teď nevidíš, nepochybuj. Tvou ránu zahojím a vyléčím, uzdravím Tě. Ba co víc, uprostřed celé té bouře Ti zjevím hojnost pokoje a pravdy. Měním úděl Tvůj i Tvé rodiny, toužím Ti...

Není snadné napomínat ty, které tolik miluješ! Ale věř mi, horší je dívat se a nečinně přihlížet důsledkům jejich špatného jednání, které mohou být skličující nejen pro ně samotné, ale i pro spoustu lidí okolo.

Kdo jsi, že soudíš svého bratra? Nebuď farizeem! Stejně jako oni nevidíš, jak jsi všem hříšníkům, které s vervou odsuzuješ podobný. Neplýtvej drahocenným časem, abys druhé posuzoval. Chceš-li někoho soudit, věz, že sám nemáš výmluvu, ať jsi kdokoli. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe – vždyť sám děláš to, co soudíš!

Jsem pramen živé vody a toužím Tě naplnit. Nezatvrzuj přede mnou své srdce plné obav, beznaděje a nejistot. Rodí lítost a okrádají Tě o pokoj, radost, trpělivost, důvěru, odvahu a sílu. Nezapomeň, že jsem tu pro Tebe! Nemusíš všechno vyřešit sám, nabízím Ti neochvějnou pomoc.

Raduj se – jsi volný! V mém jménu jsi osvobozen od všech svých vin a dluhů. Už nemusíš nic víc tajit, mlžit a tutlat. Už nemusíš čekat, až se na vše zapomene, vyčítat si chyby a trestat sám sebe.