Ahoj!
Jmenuji se Klára Bechná. Jsem lékárnice, nadšená maminka tří dětí a žena milujícího muže.
Mám ráda svou rodinu, pohyb v přírodě, lidi, stráně, les i hory, čerstvě upečený chleba a taky Ježíše!
Bydlíme v domečku se zahradou v jedné vísce na pomezí Moravy a Slezska a máme se skvěle...
Takhle by můj příběh mohl skončit, ale díky Bohu se pořádně zašmodrchal...
Jak to tedy bylo dál...
V září roku 2020 mě zastavila nemoc. Ne nikterak vážná, ale ani taková, nad kterou by člověk mávl rukou. Nemoc mě sevřela silnou bolestí a lékařům trvalo více než měsíc, než rozklíčovali správnou diagnózu. Zdálo se, že cesta k úplnému uzdravení nebude náročná, postačí silné léky, které budeme postupně vysazovat + klidový režim a pár měsíců k tomu. To by šlo, no ne?
Po pár měsících ale uzdravení nepřišlo, místo něj nemoc propukla v plné síle nanovo a já se nenápadně začala topit v bažině sebelítosti. Samozřejmě, že v té době jsem to viděla úplně jinak - vždyť jsem byla nemocná a nemohla jsem nic dělat, nemoc mi den za dnem ubírala sil, krásy i toho, na čem jsem si v životě fakt zakládala. Zubní kazy způsobené silnými léky byly smutným obrazem zničné dokonalosti mého života.
Ano, začala jsem vyhasínat. Nezadržitelně a rychle, život mi přestal dávat smysl stejně jako kolotoč všech povinností doma. Všechny moje naděje a vize se stáhly na šířku uzdravení, které jsem tak intenzivně očekávala, a které přes všechny mé snahy nepřicházelo.
A pak, do té nejhlubší tmy, zazářilo světlo
V podvečer posledního vánočního svátku jsem se plna beznaděje, úzkosti a smutku vydala do ticha a tmy na procházku. V uších mi zněl zajímavý podcast o životě a díle Jana Amose Komenského. Věděli jste, že ho opakovaně zasáhla smrt jeho nejbližších? Že celé jeho dílo bylo několikrát uchváceno ohněm a nadobro ztraceno? Kde hledal sílu, psát stále od začátku? Kde v tom neradostném, strastiplném a přenáročném labyrintu světa našel ráj?
A pak se to stalo... Až na samém okraji vsi, v místě, kde nejsou pouliční světla a vládne tam hluboká tma se mě dotklo Světlo. Zůstala jsem stát pohnuta úžasem. Klekám na kolena, slzy mi tečou po tvářích.
Potkávám ŽIVÉHO JEŽÍŠE. Jak jsem ho mohla minout? Jak slepá jsem byla, že jsem Ho doteď neviděla! Celou dobu byl tak blízko. Zatímco jsem se hnala za světlem na konci tunelu, kterým pro mě bylo uzdravení, přehlédla jsem tu nejzářivější Naději. Nikdy se ode mě nevzdálil, zatímco já ho opustila.
On je odpověď! Ráj v srdci.
S Ním jsem prohlédla. Našla jsem Ho a vlastně i samu sebe!
V ten moment jsem se rozzářila!
... a pak vyšla Jitřenkka
Vzpomínáte si na pohádku o Vánoční hvězdě? Jak hvězdička Denička spadla na zem a místo vyhasnutí díky upřímné a opravdové lásce tak nádherně zářila? Svým světlem těšila každého v její blízkosti....
I já jsem taková "hvězda" spadlá z nebe. Nemusím vyhasínat, vždyť Ježíš je stále tak blízko a miluje mě láskou upřímnou a opravdovou! Tak silnou, že i uprostřed nemoci dokážu zářit. Zářím jím. A svým světlem chci přinášet lidem Boží požehnání a nemusím přitom čekat, až se uzdravím. Můžu začít už, tady a teď i v té nejhlubší tmě mého životního údolí.
A když jsem ten večer přišla domů, seběhly se ke mě děti, a ta nejstarší, tehdy pětiletá Dorotka, povídá: "Maminko, Ty úplně záříš!"
V ten nezapomenutelný večer mé jméno nabylo skutečně svého významu. Stalo se mým posláním.
Uprostřed tmy jsem zjistila, že mám v srdci Světlo, uprostřed hluboké beznaděje jsem poznala tu pravou, naději, vzkřísil ji pro mě sám Ježíš, který teď doslova vládne mému životu!
V tu noc vyšla Jitřenkka.
Co k tomu dodat?
Díky Bohu jsem se do bezmála dvou let uzdravila!
Ač mi nemoc mnohé definitivně vzala, mohla jsem právě skrze ni poznat to nejcennější, ŽIVÉHO BOHA. A za ním jdu!
Vedle sebe mám Božího muže, děti, rodiče, sourozence a celou naši velkou a stále se rozrůstající rodinku, milující církev, přátelé a skvělého lékaře!
Změnily se mi životní hodnoty, vize i sny. Ještě před mým uzdravením jsem pocítila povolání do služby "zářit lidem" na plný úvazek. Co to znamená? Vzdát se své veznešené, čisté a krásně zaplacené práce a jít sloužit lidem.
Rozhodla jsem se okamžitě, ba co víc, dostala jsem požehnání i od své drahé rodiny a dokonce i od své církve, která se z Boží milosti a mé velké radosti stala mým zaměstnavatelem. Někomu to přijde jako bláznovství, já však namítám, že hodnota mého života neleží nikde na tomto světě. Tak proč ne?
Nechci už déle žít na výsluní, být skvělá ženská uznávaná v očích lidí tohoto světa.
Naopak, chci žít v Jeho světle bez ohledu na to, co si o mě druzí lidé myslí. Toužím být paprskem, Jeho odleskem, který pohladí, povzbudí a pomůže druhým najít přesně tutéž naději i v jejich životě. Víc než cokoli jiného, chci lidem říkat to, co jsem sama poznala a dnes to toužím říct i Tobě...
JEŽÍŠ TĚ MÁ RÁD!Fakt! Opravdu! Ať si o tom myslíš cokoli - Ježíš Tě má moc rád!
Je stále blízko a chce Tě potkat, říct Ti to osobně a dát Ti víc, než si zasloužíš.
Proč? Protože je Boží!
Jak se rodí slova povzbuzení?
Život s Bohem je pro každého člověka výzva. Není to o hledání vlastního pohodlí a spokojenosti, ale o poznávání Boha a utváření hlubokého důvěrného vztahu. Nikdy na tuhle práci ale není člověk sám! Bůh je živý!
Modlitba a čtení Bible se pro mě staly zářivými okamžiky dne. Vrhám se do nich s radostí, ne protože musím, ale protože chci. Poznala jsem, že víra dává hluboký smysl, je v ní logika i láska, odpuštění, smíření, naděje, pokoj i budoucnost.
V Ježíši je ukrytá pravda.
Ono uslyšet Ježíše, jak k Tobě mluví, v pravdě, bez výčitek odpouští, přijímá a rozjasňuje všechno okolo, je vskutku nepopsatelně nádherné.
Prožila jsem to a vím, o čem mluvím. Ale ptám se, stačí to jednou? Ne! Tak jasně, jak ke mě promluvil, jej chci slyšet každý den. Ten rok jsem si dala předsevzetí, chci Tě Ježíši slyšet a poslouchat! Celý život 🖤
Díky nemoci jsem měla spoustu času a mou nejoblíbenější činností bylo a je být s Ním a naslouchat. Už to není takové, jako prve, ale On mluví. A mluví jasnou řečí, proměňuje mě a učí mě se na sebe i na svět dívat Jeho očima. Všechno, co mi řekl si píšu, má to pro mne velkou cenu. A napadlo mě to sdílet s Tebou.
Zde na blogu jsou střípky, každou neděli nový, ale mám toho tolik, že by to vydalo na celou knihu. Dá-li Pán i kniha bude! Každé zamyšlení je zpestřené nekrášlenou fotkou z rodinného alba. Bůh totiž není Bohem pro sváteční příležitost, ale pro každý všední den!
Každé povzbuzení i ponaučení je psáno tak, jak ke mě Duch svatý promlouval. Pasáže psané kurzívou jsou přímo věty z Bible. Vezmi si ji a čti v ní! Pochopíš víc!
Na závěr, snad pro ujasnění... není to nic, čím bych se chtěla chlubit, naopak. Každý příběh se rodí uprostřed lidských bolestí a slabostí, úmorné nemoci, všedního trápení, sebezapření, uprostřed kolotoče povinností. Slova povzbuzení, která zachránila mě mohou zachránit i druhé, nechci si je nechat sama pro sebe.
Kéž Tě potěší, povzbudí, pohladí, nasměrují Tvou pozornost i očekávání na Něj. On je řešení.
Koukám, že jsem se rozepsala. Tak děkuji, že jsi dočetl až sem.
Vyprošuji Ti požehnání.
S láskou,
Klára
